Rodný domek Jana Urbana Jarníka

Jan Urban JARNÍK (* 25. 5. 1848 Potštýn nad Orlicí, + 12. 1. 1923 Praha) - český filolog, překladatel a romanista

Jarník patřil k zakladatelské generaci českých romanistů, kteří se zasloužili nejen o vybudování české romanistiky, ale i o navázání dobrých styků se sedmihradskými Rumuny. Byl jedním z prvních zahraničních badatelů, kteří se zajímali o minulost a etnickou příslušnost obyvatelů nově se rodícího státu. Bylo to v době, kdy se do Sedmihradska vystěhovala i řada českých rodin, které zde hledaly obživu a jejichž potomky je možné zde nalézt do dnešních dnů.
Za svých vysokoškolských vídeňských studií se zaměřil na dva zcela rozdílné jazykové okruhy. Jednak na sanskrt, jednak na srovnávací lingvistiku románských jazyků, jejichž hlubší poznání si vybral za svoji životní dráhu. Po ukončení studií a pobytu v Paříži (1874) začal působit na místě středoškolského profesora v Leopoldově, přičemž se ale nadále věnoval intenzívně studiu románských jazyků.
Po rozdělení university roku 1882 byl povolán do Prahy na její českou část a působil zde jako mimořádný a od roku 1888 jako první řádný profesor romanistiky. Vykonal několik krátkodobých cest mezi sedmihradské Rumuny. Nezajímal se pouze o jejich jazyk, ale i o minulost, zvyky, etnické vazby apod. K nim se pak přidružil i zájem o velmi specifické evropské etnikum - Albánce.
Jarník vydával přímo v Rumunsku jejich lidové písně a básně, překládal do rumunštiny české spisovatele (například B. Němcovou) a o Rumunech a svých zážitcích z cest publikoval hodně i v Čechách ve Světozoru, Ostnu a dalších listech.
Za 1. světové války byl známý tím, že pečoval o zraněné a nemocné rumunské vojáky. Rumuny byl velmi ctěný a vážený, považovali ho za jednoho z nich. Proto byl také jmenován čestným členem Rumunské akademie věd v Bukurešti.